Nebojím se těžkých chvil, to nejlepší přichází za nimi.

12. září 2015 v 21:14 | written by Unicorn |  notebook of life
Už je podvečer. Venku je tma a já sedím v křesle, přikrytá dekou. Jen sedím? V okamžiku sebou trhnu leknutím. Do klína mi vyskočí něco šedého a začne to příst. Chvilku mi trvá, než se rozkoukám. V obývacím pokoji lehce svítí lampa a ve ztišené televizi běží nějaký pořad. Ta šedá kočičí kulička se mi v klíně zavrtí a dožaduje se pozornosti. Začnu ji tedy hladit po hlavičce a v tu chvíli začne další vlna uklidňujícího předení. Já jsem usnula? V sedě? Cinknutí talíře mně přeruší v přemýšlení a šedou kuličku zřejmě taky, protože mi v mžiku z klína vyskočí a běží bůh ví kam. V tu chvíli mnou projede taková zima, až mi naskočí husí kůže. Zvednu se z křesla a zabalená v dece jako kdyby bylo mínus dvacet stupňů, dojdu do svého pokoje.


Vezmu si do ruky župan, pyžamo a teplé, chlupaté ponožky na spaní. Přes mou mírnou ospalost se jako blesk ocitám v koupelně a napouštím si teplou vanu. Ve chvíli kdy se do teplé vody ponořím, mnou projede vlna uvolněných endorfinů. Se spoustou pěny, s vůní vanilky se cítím jako v nebi. Ano, sprchování je možná rychlejší a co se týče vody, spotřeba je mnohem nižší. Copak má ale na tohle? Ani v nejmenším. Své vany se za nic na světě nevzdám. Umyji se svým oblíbeným sprchovým gelem s vůní irské kávy, poté se namažu kakaovým máslem a příjemně prohřátá a s překrásným pocitem čistoty se zabalím do županu. V pokoji si rozsvítím svíčky a celý pokoj se mi během chvilky nádherně provoní pomerančovo - skořicovou vůní. S připraveným, horkým čajem si zalezu do postele a zachumlám se do peřin. Pro lepší chuť a zahřátí (možná i pro lepší spaní?) si do čaje přiliji trochu rumu. Vážně nejsem alkoholik, i když by se to na první pohled mohlo tak jevit. Za šerého světla a za plápolání svíček se ponořím do své přemýšlivé nálady. Zdá se, že poslední dobou mi nic nevychází. Ať se snažím sebevíc, ať se nadchnu pro cokoliv, nic nakonec nedopadne tak, jak bych si přála. Vážně mám takovou smůlu? Nebo to jen patří k životu dospělých, zodpovědných lidí? Tak i tak, ani jedno z toho se mi nelíbí. Nejsem náročný člověk, který by chtěl všechno a hned, ale ani nepatřím k těm, kteří se spokojí s minimem. Má vůbec takový člověk jako já v životě nějaké uplatnění? Má vůbec šanci, že se jeho tak prosté sny a přání splní? Veškeré okolnosti poslední doby mi napovídají, že mám možná moc růžové brýle a každou nesnází a starostí se mě snaží probudit ze sna. Jako kdyby mi dával výchovné facky. Milý živote, chtěla bych ti říct, že si možná těžký, kolikrát nespravedlivý a krutý, zároveň ti chci ale připomenout, že nepatřím k lidem, které ihned srazíš na kolena. Pokud se na ně někdy dostanu, slibuji ti, že se zase zvednu a budu bojovat dál. Možná jsi obstojný soupeř, ale nezapomínej, že to já taky. Jsem rozhodnutá následovat svoje vize a plnit si své sny, i přes všechny klacky, které mi budeš házet pod nohy. Možná spolu nějaký čas nebudeme vycházet, ale s velkou pravděpodobností si dovolím říct, že se z nás jednou stanou přátelé.
 

Marilyn Monroe

9. září 2015 v 19:58 | written by Unicorn |  motivation
Motivační články plné citátů, užitečných rad a povzbuzení jsem měla vždycky ráda, a tak jsem tady dneska s článkem, který nese název; Marilyn Monroe. Tuhle nádhernou blondýnu si celý svět pamatuje jako jednu z nejskvělejších hereček minulého století. Tahle žena probouzela v lidech fantazii. Byla okouzlující, tajemná a žádoucí. Byla to ale také velmi chytrá a silná žena, která jako každá z nás toužila po štěstí. Rozhodla jsem se jí chvilku věnovat a na závěr jsem zmínila své nejoblíbenější citáty.


Jak je známo, Marilyn (původním jménem Norma Mortenson) prožila nešťastné dětství s psychicky labilní matkou, u různých příbuzných, pěstounů a také v sirotčinci. Otce nikdy nepoznala. Vdala se velmi mladá a manželství nevydrželo. Tvrdě pracovala v továrně na padáky, ale chvíli potom se úspěšně uplatnila jako modelka. Záhy poté podepsala smlouvu s 20th Century Fox. Zpočátku hrála bezvýznamné roličky v dnes už zapomenutých filmech. Díky filmům které těžily především z jejích tělesných krás, se stala novým americkým sex-symbolem. Marilyn toužila po nezávislosti a založila vlastní produkční společnost. Znovu se vdala a znovu neúspěšně. Poté se vdala do třetice za slavného dramatika který byl autorem scénáře jejího posledního filmu.

Po celý svůj život poutala pozornost tisku svým neuspořádaným životem, profesionálními problémy a milostnými avantýrami. Později u ní propukla těžká osobní krize, kterou řešila nadměrným množstvím prášků a alkoholem. Zemřela ve svém domě za doposud nevyjasněných okolností. Předávkování? Sebevražda? Nebo dokonce vražda? To už se asi nedozvíme.

M. Monroe dodnes patří k největším hereckým legendám, ale i ke smutným symbolům počínajícího úpadku Hollywoodu, z jehož spárů se pokoušela marně vymanit. I přes tento smutný konec, patří k velice silným a ctižádostivým ženám a nejen pro mě, ale určitě i pro mnoho dalších slečen, dívek a žen, je velkou inpirací. Je jasným důkazem toho, že i člověk který nemá nic, může mít všechno. Stačí být jen statečný, vytrvalý, neztrácet odhodlání a jít si za svým. "Nikdo ji neobjevil, propracovala se vlastními silami až k filmové hvězdě." - Darryl Zanuck, šéf studia 20th Century Fox.

10 faktů o mě

7. září 2015 v 17:40 | written by Unicorn |  myself end
Dlouho jsem přemýšlela, jak a o čem na začátek začít psát. Možná bych mohla hned spustit a vypisovat dlouhé články a zasypávat vás svými myšlenkami. A že jich ale v hlavě mám. Nicméně, nakonec jsem se rozhodla pro lehčí a méně naročnou formu začátku, a to přesněji článkem: 10 faktů o mě. Myslím, že to je skvělý způsob jak se o mě něco málo dozvědět a tím se i představit. Určitě mi pak napište v čem jsme se shodli (:


Dříve jsem byla, tichá dívka která nijak nevyčnívala a mluvit s lidmi mi dělalo velký problém. Od všech sem se raději držela stranou a byla zticha. Postupem času nastala změna. Stále na sebe nepotřebuju upoutávat veškerou pozornost, ale už nestojím v koutě. Říkám, co si myslím i když ne všem se to líbí a ne každý se mnou souhlasí. Nedělá mi problém bavit se s lidmi. Naopak, ráda poznávám nové. Stala se ze mě silnější a sebevědomější osoba, která si nenechá od nikoho ( teď mi promiňte ten výraz ) srát na hlavu.
Čeho si na lidech nejvíce cením je upřímnost. Škoda že takových lidí je čím dál tím míň. Bohužel jsme v dnešní době tak obklopeni falešností, že upřímnost je vnímána jako urážka.
Každým dnem si uvědomuji víc a víc, že život není zlý. Vše to je jen o lidech.
Nebojím se smrti. Jsem s ní smířená a budu připravená až přijde čas a já budu muset odejít. Bojím se smrti svých nejbližších. Nemyslím si že jsem smířená s tím, že jednou tu moje máma nebude a nebude mě moct obejmout..
Jsem realista. Vidím věci tak jak jsou a nesnažím se, zbytečně si něco nalhávat.
Nesnáším přetvářku a falešné lidi. Jak někdo může někoho pomlouvat a říkat o něm ošklivé věci, a potom se tvářit jako nejbližší přítel? Jak se mu dokáže koukat do očí? To už vážně lidi nemají žádné svědomí?
• Nemám ráda hádky a slovní přestřelky a tak se snažím brát věci s nadhledem a řešit věci v klidu. Víc než nadávky pak člověka odzbrojí úsměv na rtech a uvědomnění, že mě absolutně nezajímá.
• Jsem ráda za vše, co se mi v životě stane. Ať už to špatné či dobré. Vším získávám cenné zkušenosti, které pak využívám v životě dál, a které mě pak také dál posouvají. Nikdy si proto neříkám "co jsem měla udělat jinak.." Ne. Nevracím se do minulosti. Co se stalo, stalo se. Nic se na tom nezmění.
• Ráda píšu příběhy, které mě napadnou a objeví se mi v hlavě z čista jasna. Většinou to jsou jen krátké úryvky ve kterých se ukryvájí moje momentální pocity. Hlavně moje nálada.
• Pro lidi které miluju jsem ochotná udělat vše. Dokonce se kvůli nim prát a pouštět se do mých tak neoblíbených hádek. Bráním je a zastávám se jich stejně tak, jako to oni dělají pro mě.

Kam dál

Reklama